Státní oblastní archiv v Plzni

Novou budovu nejdecké nemocnice se podařilo vystavět až začátkem 30. let 20. století.

Nejdecká nemocnice byla slavnostně otevřena 12. listopadu 1932. Dlouho očekávaný a plánovaný projekt výstavby nové nemocniční budovy na okraji okresního města se konečně stal skutečností. Moderně zařízená soukromá nemocnice okresní nemocenské pojišťovny, jež se skládala z porodnického oddělení, interny a chirurgie, měla kapacitu 50 lůžek.

Objekt nemocnice byl postaven půdorysně do tvaru písmene T. V západní části byla budova řešena jako čtyřpatrová. V suterénu byla umístěna nemocniční kuchyně s příslušenstvím, kotelna se skladem uhlí, prádelna, mandlovna, žehlírna a několik skladišť. V přízemí se nalézaly byt domovníka s kuchyní a pokojem s příslušenstvím, společná jídelna spojená s kuchyní elektrickým výtahem, správní kanceláře, ordinace primáře, rentgen a tři pokoje pro nemocné. V prvním a druhém poschodí se nacházely pokoje pro nemocné včetně dvou operačních sálů. Ve třetím poschodí bydlel primář a ve čtvrtém pomocný personál. Výstavba a následné otevření nemocnice bylo pro město a celý politický okres velkou událostí, neboť první snahy o její zřízení se vážou už k roku 1884, kdy se Okresní zastupitelstvo Nejdek rozhodlo zřídit fond k založení okresní nemocnice. Výstavba nemocniční budovy se však nakonec nerealizovala, neboť díky v roce 1899 vystavěné železniční trati do Karlových Varů bylo pacientům umožněno jezdit do tamější moderně vybavené nemocnice. S výstavbou se nezačalo také z toho důvodu, že Nejdecká česárna vlny dokončila v roce 1907 vlastní soukromou nemocnici. Začátkem 20. let 20. století se zrodila v Okresní nemocenské pojišťovně Nejdek myšlenka vystavět vlastní nemocniční budovu, odpovídající všem moderním požadavkům. Jednání byla zdlouhavá a protahovala se. Na projektu se původně mělo podílet i Okresní zastupitelstvo Nejdek, které však od něj v roce 1929 ustoupilo. Také místo, kde měla nemocnice vyrůst, doznalo změny. Důležitou roli sehrál i snížený objem finančních prostředků, neboť hlavní etapa realizace výstavby probíhala již za velké hospodářské krize.

Zásadním problémem poválečného vývoje nemocnice se stalo financování jejího provozu – zařízení bylo velmi ztrátové a nejdecký okres si nemohl dovolit hradit veliké finanční schodky. Za nejlepší řešení se považovalo její začlenění pod karlovarskou nemocnici, jež část budovy začala využívat jako plicní oddělení. Na přelomu let 1947–1948 přestala nemocnice de facto fungovat. Z jedné poloviny byla budova i nadále využívána jako plicní oddělení karlovarské nemocnice, druhá polovina však zůstala prázdná. Za zachování nejdecké nemocnice se postavily místní úřady, spolky a podniky, které poukazovaly zejména na špatné dopravní spojení do jiných nemocnic v zimním období, ovšem jejich přání nebylo vyslyšeno. Objekt nejdecké nemocnice sloužil jako plicní oddělení karlovarské nemocnice další desítky let. Od roku 1980 zde byla umístěna léčebna dlouhodobě nemocných (od října 2013 jako Zařízení následné rehabilitační a hospicové péče – REHOS). V letech 2016–2018 byla vedle stávajícího objektu vystavěna budova prvního kamenného hospice v Karlovarském kraji.

Pavel Andrš, Státní okresní archiv Karlovy Vary

Prameny a literatura:

Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Karlovy Vary, fond Archiv města Nejdek, ukn 86–87, inv. č. 86–87.

SOkA Karlovy Vary, fond Okresní národní výbor Nejdek, kar 107, inv. č. 171.

BOŘÍKOVÁ, Jana – BOŘÍK, Otakar. Hospice, špitály a nemocnice v Karlových Varech. Dobřichovice, 2004.