Státní oblastní archiv v Plzni

Česky psaná kniha zápisů ze schůzí městské rady v Domažlicích z let 1667–1674.

Kniha protokolů z radních schůzí je ve fondech archivů měst obvyklým typem archiválie. Tato kniha je zvláštní oproti jiným stejného typu v tom, že její zápisy nejsou jen strohým úředním záznamem jednání rady. A to i ve srovnání s knihami téhož fondu. Celá je psána česky, jednou rukou. Vedl ji jeden ze dvou radních písařů Jan Matyáš Havlík. Každý protokol z radní schůze uvedl krátkým latinským zápisem, který obsahuje datum, jméno předsedajícího purkmistra (consul) a poznámku, někdy jen zkratku, o přítomnosti radních (praesentibus tribunis plebis). V dataci používal starý římský způsob, kdy jsou dny v týdnu označovány jmény planet (dies Solis – neděle atd.). Manuál neobsahuje všechna jednání rady. Písař Havlík z rady vystupoval vždy, pokud se projednávala záležitost, u které by mohl hrozit střet zájmů, a protože byl od roku 1669 zároveň radním, chybí v knize v každém roce zápisy ze schůzí z doby zhruba jednoho měsíce, kdy držel úřad purkmistra. V takových případech je v knize vždy Havlíkova poznámka, že zápisy o jednáních, která nemohl zapisovat, je třeba hledat v manuálu druhého písaře Tomáše Käfnera, který se bohužel nedochoval.

Způsob Havlíkových záznamů je poměrně dosti narativní. Písař často v obsáhlejších zápisech používá přímé i nepřímé řeči. Poskytuje nám tak velmi plastický vhled do života města, navíc pro období, ze kterého je jinak k dispozici poměrně málo pramenů.

Radní protokoly obecně jsou pochopitelně prvořadým pramenem pro poznání fungování městské správy, jejímž vrcholným orgánem městská rada byla. Kniha podává zprávy o složení rady, jejích každoročních obnovách, o scházení se radních, o střídání purkmistrů, o vztahu rady a císařského rychtáře. Vedle toho vyvstává ze záznamů obraz dalších správních orgánů a úřadů města: rychtáře a jeho adjunktů, důchodního, dvorského, kostelního úředníka a dalších. Najdeme zde informace o městském hospodářství, správě městského panství, o vztahu města jako vrchnosti ke svým poddaným, o dlouhodobé neutěšené finanční situaci. Téměř celou knihou se prolínají zápisy o sporu Domažlic s Lamingenem z Albenreuthu. Rada řídila městské školství, policii pořádkovou i požární, řídila činnost cechů. Z veškeré této agendy podává kniha velké množství vážných i úsměvných příběhů. Městská správa byla nucena se zabývat čarodějnictvím, pověrami, paradoxně krotila například lidovou zábavu, jejíž tradice je dnes považována za etnografickou památku. Zmínky o mysliveckém cechu v Domažlicích mohou být jedněmi z nejstarších zpráv o organizovaném provozování myslivosti v Čechách. V době ohrožení monarchie ožívá na stránkách knihy i jakýsi pokus o obnovení městské hotovosti. Vzhledem k tomu, že městská rada byla zároveň i soudem, kterému příslušela agenda jak civilní, tak trestní, včetně hrdelního, je v knize zaneseno velké množství zápisů z tohoto oboru správy. A díky osobě písaře tak můžeme nahlédnout i do života jednotlivých obyvatel. A zápisy jsou někdy tak barvité, že můžeme doslova nahlédnout do městských i vesnických domácností.

Tomáš Fencl, Státní okresní archiv Domažlice se sídlem v Horšovském Týně

Prameny:

SOkA Domažlice, Archiv města Domažlice, inv. č. 115, ukn 52.