Státní oblastní archiv v Plzni

K významným historikům Tachovska bezesporu patří Josef Schön, který ve svém díle zpracoval dějiny židů v Tachově a okolí.

Potomek rodu usazeného v Uherském Brodě nejpozději od 18. století byl nejmladším ze šesti synů obchodníka s potravinami Abrahama Schöna a Pauliny Ecksteinové. Dle sčítacího operátu z roku 1869 byl Josef polosirotek, neboť záznam o matce chybí a otec Abrahám je uveden jako vdovec. Od října roku 1866 do konce školního roku 1872/73 navštěvoval zdejší židovskou školu. Rodina obývala nárožní dům čp. 77 v židovské čtvrti (po 1945 zbořena) v prostoru dnešní Tkalcovské ulice. Josef jako dvanáctiletý zcela osiřel, měl dle vzpomínek „trudné a neradostné dětství, musel se životem protloukat zcela sám kvůli nedostatečné péči o sirotky“. Ještě před r. 1880 se Abrahámovi potomci odstěhovali a osudy Josefa Schöna do r. 1890 nejsou zatím zmapovány. Snad po vzoru dvou starších bratří se vydal na pedagogickou dráhu. Absolutorium zatím neidentifikovaného učitelského ústavu (Brno, Olomouc?) se mu dle vlastního tvrzení podařilo získat až v 25 letech (1885?) a následně byl činný ve vícero židovských obcích. V roce 1887 se přiženil do rodiny Braunových do Traplic. S manželkou Cecílií (*1861), na niž rodiče v roce 1888 převedli dům čp. 50 s obchodem a výčepem, přivedli na svět Adolfa (*1890), Hedwigu (*1891), Giselu (*1892) a Friedricha (*1894). V podnikání se jim nedařilo, v roce 1896 došlo na exekuční prodej nemovitosti a Schönovi se pak nakrátko usadili v Uherském Hradišti, kde se narodil Moritz (*1896). V roce 1897 následovalo stěhování do Slavkova, Úzké ulice čp. 21 (nyní čp. 645) na dohled od synagogy. Tady se narodili Leopold (*1899) a Fanni (*1901). V roce 1900 Josef Schön poprvé uváděl ve sčítacím operátu povolání „Cantor“.

Od 1. ledna 1903 v Tachově působil jako „Oberkantor“ a „Lehrer“ (vyučoval tachovskou omladinu hebrejštině). Každoročně o svátku púrim organizoval pro své žáčky divadelní představení, při němž fungoval jako autor, skladatel, inspicient, producent i režisér a z dětí se stávali herci.

Zpočátku Schönovi bydleli v Judengasse čp. 516 vedle původní synagogy. Po požáru na jaře 1911 v novém čp. 518 sousedícím s novostavbou synagogy. Požáru tehdy padlo za oběť Josefovo dílo o historii Židů v Tachově, na němž pracoval od roku 1906. V roce 1914 byl Josef Schön zaznamenán mezi celkem devítičlenným představenstvem tachovské ŽNO. Před rokem 1921 s manželkou a nejmladším synem Moritzem získali tachovské domovské právo. V roce 1927 dokončil své životní dílo „Die Geschichte der Juden in Tachau“, jehož strojopis je dochován. Kromě regionálních židovských pramenů (matriky, historické dokumenty v držení jednotlivých rodin) vytěžil i archiv tachovského panství, pozemkové knihy i další zdroje včetně regionálních historických prací. V knize nejprve vlastivědně představil město Tachov, následně zmínil usídlení židů (údajně již ve 12. století) a pak sepsal vývoj od 16. do 20. století. Samostatné kapitoly věnoval staré a nové synagoze, padlým členům židovské obce za 1. světové války a židovskému hřbitovu. Zaznamenal stručné dějiny sousední židovské obce v Novém Sedlišti, ale především přehled tachovských židovských rodin od nejstarších doložených předků až po osudy potomků, svých současníků. Publikaci doplnil unikátními snímky z tachovského fotoateliéru Fleissner. Pominul jen poznámkový aparát. V roce 1933 vydal 8stránkový tisk „Sagen um Rabbi Nachum Sofer in Tachau“ a roku 1934 přispěl statí „Geschichte der Juden in Tachau und Umgebung“ do I. dílu „Die Juden und Judengemeinden Böhmens in Vergangenheit und Gegenwart“ (vyd. Hugo Gold), a to včetně fotografií (představitelé ŽNO, exteriéry a interiéry židovských objektů v jednotlivých lokalitách v rámci ŽNO Tachov) a obsažného poznámkového aparátu.

V roce 1935 se Josef Schön po 32 letech vrátil jako vdovec do svého rodiště a naposledy dožíval u syna Leopolda v čp. 963. S ním odjel (jako č. 109198) 26. ledna 1943 transportem Co/979 do Terezína. Ve Velké pevnosti v tehdejší Wallstrasse v bloku č. 8, konečné stanici pro těžce nemocné a přestárlé obyvatele ghetta, zemřel. Jeho popel byl pravděpodobně, společně s ostatky dalších 22 000 vězňů terezínského ghetta, vhozen německým personálem do Ohře. Jméno a data narození Josefa Schöna jsou zaznamenány mezi 80 000 jmen obětí holocaustu z Čech a Moravy na stěnách galerie Pinkasovy synagogy v Praze. Práce Josefa Schöna na překlad a odborný komentář dosud čekají.

Markéta Novotná, Státní okresní archiv Tachov