Státní oblastní archiv v Plzni

Pohnutý osud tachovské synagogy věrně kopíruje historii místní židovské minority.

V září 2022 uplynulo 110 let od otevření nové tachovské synagogy. Pojem nová není tak úplně namístě, spíše by se hodilo označení nejnovější, neboť synagoga otevřená v roce 1912 byla minimálně třetí v pořadí.

Její starší předchůdkyně byla postavena po velkém požáru, který tachovskou židovskou obec postihl v roce 1818. A kde se židovské ghetto v Tachově nalézalo? Jednalo se o ulici pod náměstím těsně přiléhající k městským hradbám. Nahuštěné prostory ghetta byly ideální živnou půdou pro požáry a stejný osud potkal všechny tachovské židovské svatostánky. Starší synagoga postavená v roce 1818 stála v těsné blízkosti městských hradeb a přístupná byla průchodem přes dům čp. 517. Mimo jejího plánu uloženého v tachovském okresním archivu a několika fotografií, zachycujících její stav po požáru v roce 1911, po ní nezbyly žádné památky.

Jak již bylo uvedeno, poslední velký požár postihl tachovské ghetto 28. dubna 1911. Tento požár zcela změnil podobu ghetta, i když je potřeba upozornit na skutečnost, že Židé v té době bydleli i mimo něj, zejména na tachovském náměstí a jeho okolí. Po požáru byla provedena nová parcelace a byla rovněž nově stanovena uliční čára. Některé domy již nebyly nikdy obnoveny, což se samozřejmě netýkalo synagogy. Nová synagoga včetně rabínského domu, který byl projektován i stavěn současně, jako jediná nestála přímo na uliční čáře, ale byla umístěna v zahradě rabínského domu.

Úklid trosek, projektování i stavba nové synagogy proběhly z dnešního pohledu téměř tryskem. Od požáru do otevření nové synagogy neuplynul ani rok a půl. Projekt tachovské synagogy nebyl svěřen nikomu z místních stavitelů. Dostal jej na starost významný židovský architekt, který však v té době působil v tehdy pruské Poznani – Alfred Grotte (1872–1943).

Opusťme na chvíli tachovskou synagogu a jen v krátkosti se pojďme seznámit s tímto významným architektem a historikem synagogální architektury. Alfred Grotte se sice narodil v Praze, ale jeho rodina měla kořeny v Chodové Plané nedaleko Tachova. Studia absolvoval ve Vídni, kde vystudoval Technische Hochschule. Kontakty s Prahou však neztratil a novogotickou přestavbou Maiselovy synagogy se zabýval i ve své disertační práci. V letech 1904–1918 působil jako architekt v Poznani, v letech 1919–1935 pak vyučoval na Státní průmyslové škole stavební ve Vratislavi. Po celou dobu se věnoval i dějinám synagogální architektury, a to nejen ve svém působišti, tedy ve Slezsku. Jeho záběr byl mnohem širší, což dokládá jeho nejznámější práce Deutsche, böhmische und polnische Synagogentypen vom XI. bis Anfang des XIX. Jahrhunderts, která vyšla v roce 1915. S Tachovem byl Alfred Grotte spojen nejen dávnými příbuzenskými vazbami v nedaleké Chodové Plané, v Tachově totiž bydleli jeho sourozenci – starší bratr Rudolf i starší sestra Mathilda. K nim se do Tachova vrátila dožít matka Berta, která v Tachově v roce 1907 zemřela a její secesní náhrobek nepochybně navrhl rovněž Alfred Grotte. Je tedy jasné, že o požáru ho někdo z příbuzných rychle spravil. Zakázku na projekt tachovské synagogy bral Alfred Grotte nepochybně velmi prestižně, neboť se jednalo o místo, kde měl sám kořeny a jeho příbuzní ve městě i okolí stále žili. Jak bylo výše řečeno, navrhoval vlastně dvě samostatné budovy – synagogu a rabínský dům – spojené krčkem. Projekt měl připraven velmi rychle, neboť již 9. listopadu 1911 jej schválila tachovská městská rada a 2. prosince 1911 byl položen základní kámen ke stavbě nové synagogy.

Moderní synagoga měla dvojnásobnou kapacitu oproti předchozí a nechybělo v ní ani moderní zázemí. V rabínském domě se nacházely byty pro rabína, učitele a správce synagogy a mimo to rovněž třída pro výuku izraelitského náboženství a hebrejštiny. Jediné, co v moderním komplexu působilo „rušivě“ byl barokní aron ha-kodeš, tedy svatostánek přenesený z rušené synagogy v Novém Sedlišti. Celý komplex byl dotažen do takových detailů, jakými byly plot včetně železného ozdobného kování. Ke slavnostnímu otevření nové synagogy došlo 9. září 1912 za účasti mnoha hostů.

Synagoze však nebyla vyměřena dlouhá existence a její osud kopíroval osudy židovské minority ve městě. Otevřena byla v době rozkvětu židovské náboženské obce, ale její čas se naplnil 9. listopadu 1938 v rámci tzv. křišťálové noci. Tehdy byla německými fanatiky převážně z polovojenských SA zapálena a zničena. Sousední rabínský dům, který v té době již čekal na nového německého majitele, samozřejmě plamenům unikl a zůstal zachován dodnes, stejně jako ozdobný plot ohraničující zahradu, na níž synagoga stála. I tato poslední tachovská synagoga je tak zachycena pouze na několika fotografiích a stavebních plánech, z nichž část je uložena v tachovském okresním archivu a část v Archivu Židovského muzea v Praze.

Jan Edl, Státní okresní archiv Tachov

Prameny a literatura:

Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Tachov, fond Berní správa Tachov.

SOkA Tachov, fond Okresní úřad Tachov, inv. č. 270.

GROTTE, Alfred. Typy německých, českých a polských synagog od XI. do počátku XIX. století. Domažlice, 2013.

SCHÖN, Josef. Die Geschichte der Juden in Tachau. Brünn, 1927.