Státní oblastní archiv v Plzni

Archeologie na jadranském pobřeží, kulturně-historický výzkum severozápadních Čech či položení odborných základů loketského městského archivu představují jen malý výsek činnosti výjimečné osobnosti Antona Gnirse.

Anton Gnirs se narodil 18. ledna 1873 v Žatci, ale rodiče se brzy přestěhovali do Chomutova, kde Anton také složil maturitu na humanitním gymnáziu. V roce 1893 zahájil studium historie, geografie a germanistiky na Filozofické fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V lednu 1899 složil zkoušky učitelské způsobilosti a v roce 1903 dosáhl doktorátu filozofie. Po krátkém působení na středních školách v Plzni nastoupil již v září 1899 na námořní reálce v Pule. V letech 1907–1912 pracoval na státní reálce v Pule a paralelně po devět měsíců řídil v letech 1908–1909 státní reálku v Gorici. Díky rostoucímu odbornému renomé v oblasti výzkumu místních antických památek obdržel od září 1909 stálou dovolenou a mohl se již plně věnovat vědecké činnosti, přičemž v roce 1912 formálně opustil školství a byl jmenován zemským konzervátorem pro oblast Přímoří. V průběhu první světové války se snažil zajišťovat ochranu památek, mimo jiné provedl katalogizaci zvonů.

Rozpad monarchie dočasně přerušil Gnirsovu slibně se vyvíjející vědeckou kariéru. Po návratu do Čech nastoupil v roce 1919 jako profesor pro výuku dějepisu, zeměpisu a němčiny na státní reálce v Lokti, ale nadále usiloval o získání trvalejší dovolené, aby mohl pokračovat v odborné činnosti. Dosáhl jí ve školních letech 1922/1923 a 1923/1924 a trvale pak díky intervenci Státního archeologického ústavu v Praze od roku 1925. Práce na uměleckohistorických topografiích pro okresy Loket, Teplá, Mariánské Lázně a Karlovy Vary zavedly Antona Gnirse také do archivů a pro veřejnost vydal edice některých archivních dokumentů. Archeologické průzkumy prováděl nejen v širším regionu severozápadních Čech (Chebsku, Karlovarsku a v Teplicích), ale vzhledem ke své odbornosti se podílel též na vykopávkách římských vojenských stanic u jihomoravského Mušova a západoslovenské Stupavy.

V novém působišti se Anton Gnirs okamžitě zapojil do veřejného života. Nastoupil do čela knihovního výboru, převzal vedení městské kroniky, od roku 1923 předsedal městské muzejní komisi spravující také materiály archivního charakteru. Třebaže se vzhledem k četnosti svých odborných zájmů nemohl archivu plně věnovat, jeho výsledky byly mimořádné. Nalezl značné množství dokumentů z 16.–18. století, vypracoval první instrukci pro vedení archivu a také pravidla pro předkládání archiválií badatelům. Archiválie bohatého městského archivu využil k sepsání studií o historii Lokte a Loketska a sestavení regestáře pramenů k dějinám Karlových Varů.

Životem Antona Gnirse provázely manželka Margareta a dcera Anna. Svět opustil náhle uprostřed práce 10. prosince 1933.

Během desetiletí vědecké kariéry dosáhl Anton Gnirs celé řady poct a vyznamenání. Byl členem archeologických společností ve Vídni, Paříži či Berlíně. Mimořádnou úctu mu prokázali i spoluobčané v novém domově: v roce 1934 město Loket na jeho počest pojmenovalo náměstí.

Pavel Dohnal, Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích

Seznam literatury:

Biografický slovník českých zemí 19. Praha : Academia, 2016, s. 657–658.

Bibliografie Antona Gnirse. Historický sborník Karlovarska. 2, 1994, s. 11–26.

VLASÁK, Vladimír. Anton Gnirs a počátky městského archivu v Lokti. Historický sborník Karlovarska. 10, 2004, s. 173–192.