Státní oblastní archiv v Plzni

V srpnu 2022 uplynulo 100 let od slavnostního otevření sokolovny v Blovicích.

V Blovicích, jihovýchodně od náměstí, se v sevření ulic s příznačnými názvy Fügnerova a Tyršova nachází budova sokolovny, od jejíhož slavnostního otevření dne 6. srpna 1922 již uplynulo 100 let.

Historie blovického Sokola sahá do roku 1889, kdy byla založena místní tělocvičná jednota. Hlavní iniciativu v této věci vyvíjel především JUDr. František Metelka. Prvním starostou tělocvičné jednoty Sokol Blovice se stal Josef Karlík st.

Od samého počátku své existence pociťovala blovická jednota potřebu disponovat vlastní sokolovnou. Již roku 1891 byl za tím účelem založen fond, v němž se roku 1921 při pokládání základního kamene novostavby nacházelo 51 tisíc Kč. Dalších 100 tisíc Kč získala blovická jednota v podobě darů. Celkové náklady stavby však nakonec dosáhly téměř 800 tisíc Kč, a proto bylo nezbytné rozdíl řešit formou úvěrů nebo podílu členské základny na prováděných pracích. Sanaci části nákladů měly do budoucna zajistit i příjmy z pronájmu velkého sálu a ze vstupného do biografu, s jehož zřízením se počítalo již v plánové dokumentaci, jejíž vypracování zajistili roku 1921 Ing. František Křeček a Ing. Alois Arazim bez nároku na odměnu, čímž blovickému Sokolu ušetřili náklady v minimální výši 8 tisíc Kč. Dokončena byla v červnu 1921 a nesla název „Návrh na stavbu sokolovny na parcelním čísle 206/2, používané občasně jako biograf pro tělocvičnou jednotu ´Sokol´ v Blovicích“. Městský úřad Blovice ji schválil dne 4. července 1921 pod čj. 1181. Jako stavitelé byli na plánech uvedeni Jaroslav Štercl a Václav Boček z Blovic, zodpovědným stavbyvedoucím zde bylo Družstvo pro postavení sokolovny v Blovicích, zosobněné Karlem Nebesařem.

Sokolovna byla vystavěna nákladem téměř 800 tisíc Kč za pouhých 13 měsíců. Historicky prvním sokolníkem (správcem budovy a domovníkem) byl v září 1922 zvolen Josef Žalud. Projekční přístroj pro biograf byl po různých peripetiích zakoupen v srpnu 1922, provoz kina byl zahájen v únoru 1923. Černobílé, němé snímky byly doprovázeny živou hudební produkcí za tím účelem sestaveného orchestru.

Dalším podnikem s dlouhodobou tradicí v blovické sokolovně je restaurace. Ačkoli se s ní původně nepočítalo, byla zde provozována patrně již v letech 1923–1924, disponovala dokonce speciálním, dnes již nedochovaným výtahem. Na počátku 30. let se původní dluh 680 tisíc Kč snížil na 143 tisíc Kč. Již tehdy se plánovala realizace přístavby. U příležitosti 10 let od vzniku stavby byla nakonec provedena skromnější obnova, spočívající ve vymalování, opravě a zatemnění oken. Do dnešní podoby sokolovnu proměnily přístavby provedené při východním a západním průčelí. Zde byla nová hmota vícepodlažní, a tak vznikly prostory pro restauraci, šatny, umývárny, klubovny a ubytovnu. Ve spodní části mansardové střechy nad severním průčelím byl původní trojúhelný štít zvětšen a ukončen pultovou střechou. Získaný půdní prostor byl prosvětlen čtyřmi novými okny. Práce byly dokončeny v roce 1974.

Ing. Alois Arazim (1884–1953), na zmíněné plánové dokumentaci uvedený jako projektant, byl rodákem ze středočeských Sedlčánek a absolventem Vyšší státní průmyslové školy v Praze v Betlémské ulici. V čase přípravy plánů pro blovickou sokolovnu byl již 2 roky zaměstnancem plzeňského ředitelství Československých státních drah (dále jen ČSD), kde se postupně během následujících desetiletí vypracoval z pozice technického diurnisty na vrchního inspektora státních drah. Získal rovněž titul inženýr. Kromě členství v Sokolu bylo zaměstnání u dráhy patrně oním pojítkem, které Ing. Arazima k projektu přivedlo. Jeho nadřízeným ve stavebním oddělení plzeňského ředitelství ČSD byl právě zmíněný Ing. Křeček. Zaměstnancem dráhy byl rovněž uvedený předseda Družstva pro postavení sokolovny v Blovicích Karel Nebesař, tehdejší přednosta blovické železniční stanice.

Plný rozsah projekční činnosti Ing. Arazima nebyl zatím probádán, sokolovna v Blovicích a bytový dům pro zaměstnance státních drah ve Vrchlického ulici č. 773/4 v Chebu zůstávají jeho neznámějšími realizacemi. Do publikace vydané u příležitosti 100. výročí vybudování sokolovny vypracoval blovický státní okresní archiv portrét Ing. Arazima na základě korespondence s jeho vnukem Vítem Arazimem, jenž na svého dědečka působivě zavzpomínal, poskytl cenné informace o jeho životě a trpělivě nastiňoval cesty dalšího možného bádání.

Michal Rys, Státní okresní archiv Plzeň-jih se sídlem v Blovicích

Prameny a literatura:

Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Plzeň-jih, fond Sokol Blovice, přír. č. 8/18, kar 4.

Památník Sokola v Blovicích. Blovice, 1914.

100 let: Sokolovna Blovice: 1922–2022. Blovice, 2022.

120 let Sokola Blovice: 80 let kopané. Blovice, 2009.

VYORÁLEK, Radimír a kol. 90 let tělovýchovy a 50 let kopané v Blovicích: 1889–1929–1979. [Blovice], 1979.