Státní oblastní archiv v Plzni

Nový objekt archivu v Klatovech byl slavnostně otevřen v březnu 1997.

Na 6. březen 2022 připadlo výročí 25 let od slavnostního otevření nového objektu klatovského okresního archivu. Tento příspěvek se pokusí ve stručnosti přiblížit, co datu 6. března 1997 v archivu předcházelo.

Síť okresních archivů v Československé republice byla vytvořena na základě první legislativní úpravy oblasti archivnictví – vládního nařízení č. 29/1954 Sb., o archivnictví. Změny do struktury archivů pak přinesl zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. V českých zemích byl počet státních archivů (tj. krajských) snížen z 13 na 7 a došlo k reorganizaci sítě okresních archivů (jakožto archivů národních výborů). Od 1. července 1960 byl Okresní archiv v Horažďovicích spolu s Okresním archivem v Sušici administrativně spojen s Okresním archivem v Klatovech jako jeho pracoviště. V letech šedesátých přetrvávala roztříštěnost archivu na tři pracoviště i jejich neutěšená prostorová tíseň. Teprve v letech 1966–1972 realizoval Okresní národní výbor (dále jen ONV) Klatovy stavební úpravy klatovské synagogy z roku 1876 pro potřeby okresního archivu a od roku 1967 byla část archiválií ukládána v prostorách zdevastovaného zámku v Obytcích. V roce 1972 konečně mohla být realizována 1. etapa svozu archiválií z bývalého horažďovického i sušického pracoviště a z bývalého klatovského městského archivu, na jaře 1976 byl archivu na přemísťování archiválií přidělen ojetý Trabant. Prostorová situace archivu začala být výhledově zcela nedostatečná, a tak byly jako archivní depozitáře zvažovány budovy zrušených škol, ale třeba i budova hostince se sálem v Dolanech, ovšem bez pozitivních výsledků.

V 80. letech se již natvrdo projevoval nedostatek volné ukládací plochy v depozitářích archivu i jejich rychle se zhoršující fyzický stav. V budově archivu v Klatovech, třída Československé lidové armády čp. 178/III, díky nedostatečné izolaci v přízemních depozitářích vlhkem opadávala omítka, do patra zatékalo špatně provedenou střechou. Prostory depozitáře na zámku v Obytcích byly promořeny plísněmi, archiválie byly rozhazovány z regálů po zemi místními vandaly, kteří se do objektu průběžně vloupávali, na archiváliích se válely myši v různém stádiu rozkladu a na kartonech v horních patrech regálů si stavělo hnízda ptactvo, které se dovnitř dostávalo vymlácenými okny; stálá všestranná snaha archivářů o zlepšení stavu byla jak boj s větrnými mlýny. Z výzkumu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Praha realizovaného v archivu počátkem roku 1985 vyplynulo, že se v archivu vyskytuje přibližně 40 druhů plísní přímo ohrožujících zdraví i život archivářů. K tomu zbývá dodat, že klatovská budova archivu byla nejen podmáčena, ale i natolik přetížena archiváliemi, že kdykoli hrozilo zřícení některé její části. Zhruba od poloviny 80. let nebyl archiv opět schopen přebírat žádné přírůstky, písemnosti označené jako archiválie zůstávaly u původců a jimi byly mnohdy po čase likvidovány. Okresní archiv živořil na okraji zájmu svého zřizovatele – ONV Klatovy, čemuž odpovídaly pracovní i platové podmínky archivářů.

Oproti mnohým porevolučním plánům nedochází počátkem 90. let k žádným podstatným úpravám synagogy (zvažovanou přístavbu zamítli památkáři) ani prostor v obyteckém zámku, a to i s ohledem na skutečnost, že oba objekty byly v průběhu restitucí vráceny původním majitelům. Na lepší časy se archivu začalo blýskat dne 1. ledna 1994, kdy Okresní úřad v Klatovech získal objekt zrušených vojenských kasáren na Plánické ulici (vojenský útvar 1735 Klatovy), a mohl tak přistoupit řešením situace okresního archivu ke splnění úkolu uloženého v usnesení vlády České republiky ze dne 27. května 1992 č. 385, k rámcové koncepci řešení prostorových a technických problémů státních archivů a archivů měst na území České republiky. Po zpracování předprojektové i projektové dokumentace byla na podzim 1995 zahájena po demolici bývalého vojenského kina z roku 1945 výstavba nového archivního depozitáře a adaptace sousední budovy z roku 1938 (důstojnické „kasino“) pro správní provoz archivu. Stavba (včetně propojení obou budov) trvala firmě Zasepi – Picka Stříbro jeden rok, náklady včetně klimatizace v depozitáři a vnitřního vybavení činily 17 milionů 160 tisíc korun. Na podzim 1996 se pracovníci archivu aktivně podíleli na vlastním stěhování 2000 bm archiválií jak organizačně, tak manuálně – přípravou archivu na stěhování, taháním beden s archiváliemi, řazením, označováním a ukládáním archiválií do předem určených polic, čímž bylo zajištěno řádné a přehledné uložení archiválií v novém archivu. Přestěhováno bylo vlastními silami archivářů po nutném očistění a znovunakartonování a po ošetření Lastanoxem též zhruba 500 bm archivního materiálu z obyteckého depozitáře.

Slavnostní otevření archivu dne 6. března 1997 završilo letité úsilí o zajištění bezpečného a kvalitního uložení archiválií z klatovského okresu i o zlepšení pracovních podmínek archivářů a zahájilo novou etapu života klatovského archivu.

Pavel Havlovič, Státní okresní archiv Klatovy

Obrázky:

Atrium archivu – archiváři, zaměstnanci Okresního úřadu v Klatovech a veřejnost.

Slavnostní otevření novostavby archivu – zleva ředitel Archivní správy Ministerstva vnitra ČR Praha PhDr. Oldřich Sládek, CSc., ředitel Státního okresního archivu (dále jen SOkA) Klatovy Mgr. Pavel Havlovič a přednosta Okresního úřadu v Klatovech Mgr. Ivan Petrů.

Prohlídka interiérů – badatelna archivu. Zprava stojí ředitel Státního oblastního archivu v Plzni PhDr. Vladimír Bystrický, CSc., ředitel SOkA Klatovy Mgr. Pavel Havlovič, ředitel SOkA Domažlice se sídlem v Horšovském Týně PhDr. Petr Mužík a PhDr. Věra Steinbachová z téhož archivu, dále ředitelka SOkA Tachov PhDr. Markéta Novotná, ředitelka SOkA Plzeň-jih se sídlem v Blovicích Věra Šimáková a další hosté.