Státní oblastní archiv v Plzni

Nejstarší archiválií uloženou ve Státním okresním archivu Plzeň-sever je nejstarší městská kniha manětínská, která je jedinečným zdrojem informací ze života středověkého městečka, ale i širšího okolí.

Městské knihy nejsou kronikami. Vyskytuje se v nich minimum dějových prvků, jsou však bohatým zdrojem poznatků pro správní, hospodářské, náboženské, národnostní i politické dějiny. Dochovaly se u mnoha někdejších poddanských měst, ale jen málo z nich se může pyšnit tím, že obsahují zápisy již z konce 14. století. Městská manětínská kniha byla vedena v letech 1381–1705, nejintenzivněji mezi lety 1381‒1465. V tomto časovém období bylo do městské knihy provedeno 122 zápisů, tedy téměř polovina z celkového počtu. Po roce 1465 nebyla kniha po deset let vedena a posléze ztrácela na významu v písemném fixování právních pořízení.

Kniha o rozměrech 190 x 305 mm byla původně opatřena tuhou vazbou z teletiny bez jakýchkoli ozdob. Zadní deska byla protažena v pliku, k uzavření knihy sloužila kožená páska. Při restaurování knihy v roce 2005 byla kvůli značnému poškození zhotovena celopergamenová vazba zavěšovaná. Kniha obsahuje 100 papírových listů. Užitý papír je v celé knize stejný, s nádechem nažloutlé barvy a s vodoznakem, který představuje lidskou hlavu v jednoduchém a prostém zpracování.

Záznamy jsou především v češtině, jen zápisy pořízené v počátcích vedení městské knihy jsou psány latinsky. První český zápis se objevuje v roce 1393, což je značně brzy oproti ostatním městským knihám. Městské písemnosti dlouho ovládala latina, ojediněle se objevovaly národní jazyky, němčina a čeština.

Městská kniha uvádí ve dvou zakládacích zápisech, k jakému účelu byla zřízena, mlčí však o motivech, které vedly k jejímu založení. Přímou příčinou bylo pravděpodobně vysazení Manětína právem zákupním převorem řádu johanitů v roce 1382. Kniha obsahuje 258 zápisů různé právní povahy. Jsou zde záznamy jednání, která měla význam pro město jako celek, respektive pro rozvoj samosprávy. Do této skupiny se řadí dva zakládající zápisy a především zápis z roku 1401, ve kterém přísežní uvádějí ve známost, že v městečku Manětíně bylo zřízeno purkmistrovství a úřad obecních starších. Na základě zápisů 14. a 15. století je možné sledovat boj o moc mezi vrchností a vlastní samosprávou města. Ještě ve 14. století stál v čele městské rady a městského soudu vrchnostenský úředník – rychtář, roku 1423 je v Manětíně jmenován zvláštní vrchnostenský úředník – purkrabí. Rychtář je zatlačen do pozadí, postupem času se stává pouhým úředníkem města s nižší soudní kompetencí a povinností dbát o bezpečnost města. V 16. století v Manětíně definitivně roste moc městské samosprávy na úkor rychtáře. Na základě části zápisů můžeme dokonce k určitým letům rekonstruovat městskou radu v plném rozsahu.

Většina vkladů v manětínské městské knize se týká soukromých jednání dočasné platnosti, nacházíme zde záznamy prostých majetkových transakcí, koupí, prodejů, směn, půjček, dluhů, kvitancí, odkazů, zápisy věčných platů, ojediněle i záležitosti sporného charakteru. Tato četná majetkoprávní jednání mají svůj význam především pro regionální historii.

Městská kniha také vypovídá o majetkových poměrech manětínských měšťanů, struktuře manětínských městských rad a měšťanů podle řemesel a povolání. V zápisech městské knihy se setkáváme i s celou řadou zajímavých pomístních názvů.

Martina Matušková, Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích

SOkA Plzeň-sever, Archiv města Manětín, ukn 1.

PEŠÍKOVÁ, Martina. Městská manětínská kniha. Archivní zpravodaj, 2001, č. 3‒4, s. 27‒29.

PEŠÍKOVÁ, Martina. Nejstarší městská manětínská kniha [tiskem nepublikovaná diplomová práce]. Plzeň: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Katedra historie, 2000.