Státní oblastní archiv v Plzni

Současné sídlo Státního oblastního archivu v Plzni sloužilo původně potřebám vězeňství.

Je tomu již více než 120 let, kdy se začala psát historie současného sídla centrály Státního oblastního archivu v Plzni. Objekt čp. 22 v Sedláčkově ulici byl od jara roku 1900 budován stavební firmou Müller a Kapsa v rámci výstavby nového krajského justičního komplexu, aby od konce roku 1902 sloužil jako věznice c. k. krajského soudu v Plzni. Čtyřpatrová budova s křídly připomínající svým tvarem písmeno E a obklopená pěti dvory byla koncipována jako soběstačný areál. Kromě vězeňských cel, souvisejících provozních prostor a kanceláří se v něm nacházely též služební byty zaměstnanců, vězeňská kaple a dále vězeňská učebna a řada řemeslných dílen, v nichž vězni v rámci výkonu trestu pracovali. Jeden z vnějších dvorů věznice byl časem upraven pro zahrádky zaměstnanců. Ve 30. letech 20. století postupně objekt prošel rozsáhlou opravou a modernizací. Získal novou fasádu, celý areál byl plně elektrifikován a do interiéru věznice byla přivedena pitná voda. Většího komfortu doznalo i zázemí pro vězně, když byly v roce 1931 vymalovány cely a další místnosti a v letech 1936–1937 upravovány vězeňské koupelny a kuchyně. Po dalších 20 letech prošla v 50. letech velkou rekonstrukcí kanalizace a vězeňská kaple byla přeměněna na dílnu.

Celkově se ve věznici se počítalo se současným umístěním maximálně 195 vězňů (v nouzovém obsazení se tento počet mohl zvýšit až o další stovku osob). Na tyto muže a ženy dohlíželo přibližně 15 dozorců a 3 dozorkyně. Složení vězňů i počet a typ cel se měnily podle politické situace a podle aktuálních potřeb věznice a institucí, které do ní své odsouzené a vyšetřované umisťovaly. Konkrétně v době Československé republiky zde svůj trest vykonávali nebo ve vyšetřovací vazbě čekali muži a ženy souzení plzeňským krajským a okresním soudem. Během protektorátu Čechy a Morava pak objekt sloužil jako věznice gestapa, věznice protektorátní a též vězení Německého úředního soudu. A v letech 1945–1948 budovou prošly a v některých případech zde i na provaze svůj život ukončily osoby souzené Mimořádným lidovým soudem Plzeň.

Nová a zcela jiná kapitola se začala psát v 50. letech 20. století. Dnem 1. listopadu 1955 byla věznice č. 1 v plzeňské Sedláčkově ulici zrušena, poslední vězni byli přemístěni do věznice Bory a objekt přešel do správy složek bezpečnosti. Vzápětí nato se do budovy začal též stěhovat tehdejší krajský archiv – tedy Státní archiv v Plasích. Z původních cel postupně vznikly kanceláře a depozitáře. Též bývalá vězeňská kaple, která už v době zrušení věznice nesloužila svému původnímu účelu, byla přeměněna v několikapatrový depozitář. Stopy po původním účelu budovy jsou ovšem i po všech přestavbách a modernizacích stále patrné. V oknech depozitářů dosud zůstávají původní mříže, vstupy do nich stále uzavírají staré dveře se „špehýrkami“ a ve zdech a podlahách kanceláří nás můžou překvapit ukryté otvory připomínající původní výbavu cel.

Pavla Karásková, Státní oblastní archiv v Plzni, 1. oddělení

Prameny a literatura:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Krajský soud Plzeň, I, kar 1–3.

KÝR Aleš – KAFKOVÁ, Alena. Ubytovací podmínky vězňů v 19. a 20. století. Historická penologie, 2012, č. 1, s. 36–46.

STRNAD, Josef. 100 let budovy Krajského soudu v Plzni a historický vývoj soudnictví v západočeské metropoli. S. l, s. d.