Státní oblastní archiv v Plzni

Alois Sopr byl jedním z výrazných představitelů sochařské tvorby v období normalizace, podílel se na výzdobě veřejného prostoru v Plzni a okolí ve 2. polovině 20. století.

Alois Sopr se narodil 18. února 1913 v Manětíně v rodině krejčího. V Plzni se v letech 1929–1933 vyučil pasířem, cizelérem a rytcem kovů. Na doporučení sochaře Otakara Waltra mu rodina umožnila další vzdělávání. V letech 1933–1935 studoval v Praze na UMPRUM a v letech 1935–1939 na Akademii výtvarných umění. Jeho učiteli byli Jaroslav Horejc a především Bohumil Kafka, od kterého převzal umění realistické tvorby. V oboru reliéfu a volného portrétu získával zkušenosti u Otakara Španiela. V letech 1946–1949 působil na AVU jako Španielův asistent.

Zpočátku byl činný především mimo západní Čechy, ale od 60. let 20. století začíná spolupracovat s plzeňskou pobočkou svazu výtvarných umělců. Od roku 1965 jezdil na chalupu do Nového Městečka u Nečtin a v roce 1976 se natrvalo přestěhoval z Prahy do Plzně.

Od roku 1939 svá díla pravidelně vystavoval. Samostatně vystavoval v Plzni (pět výstav v letech 1963‒1988) a v Praze (pět výstav v letech 1968-1986). V roce 1987 byla otevřena jeho dnes již neexistující pamětní síň na zámku v Manětíně. V roce 1982 vyšla o Aloisi Soprovi monografie, jejímž autorem je historik umění Václav Procházka. V roce 1983 byl jmenován národním umělcem. Zemřel v Plzni 25. července 1993.

Soprova tvorba byla všestranná – od medailí po monumentální plastiky. Vedle tradičních sochařských materiálů pracoval i s keramikou. Jeho tvorbu lze zjednodušeně rozčlenit na tři oblasti: pomníky a památníky, návrhy medailí a mincí a sochařské ztvárnění každodennosti. Pro Plzeň vytvořil dva nadčasové realistické pomníky: socha Bedřicha Smetany byla odhalena v roce 1978, socha Josefa Kajetána Tyla v roce 1986. Oba pomníky tvoří trvalou součást městského sadového okruhu. V týchž sadech najdeme ještě kašnu Rusalka, na které se Alois Sopr podílel spolu s Jaroslavem Šindelářem.

Tvořil také interiérové plastiky a reliéfy a exteriérové objekty: Amfion na Lidické ulici před bývalou krajskou správou komunikací (nyní O2), Žena s kočárkem v areálu Fakultní nemocnice Plzeň, Život v míru na sídlišti Lochotín. K působivým dílům patří i pomník, který stojí od roku 1967 na okraji Nečtin. Připomíná oběti nacismu – Poláky a Francouze, kteří zde zemřeli během pochodu smrti. Z pražských realizací je nutné připomenout pomník Jana Roháče z Dubé, který Alois Sopr vytvořil v letech 1957–1960. Do roku 1966 stála socha u Staroměstské radnice, nyní ji můžeme vidět u vstupu do obory Hvězda.

Alois Sopr se netajil svým komunistickým přesvědčením a velká část jeho tvorby je tím poznamenaná. Mnoho jeho realizací poplatných režimu socialistického Československa bylo z veřejného prostoru po roce 1989 odstraněno, např. reliéf Vítězný únor na již zbořeném Domě kultury ROH Plzeň nebo Pomník padesátého výročí založení KSČ před plzeňským hlavním nádražím. Bez Soprových nadčasových prací si však už Plzeň nedokážeme představit.

Osobní fond Aloise Sopra je uložen ve Státním oblastním archivu v Plzni.

Autor: Ludmila Novotná

Obrázky:

01 fotografie A. Sopra

02 S Tylem v ateliéru

03 „U babičky“

04 Medaile „B. Smetana“