Historie archivu

1. Období do roku 1960

Síť krajských archivů vznikla v roce 1948 v rámci připravovaného krajského zřízení. Pro Plzeňsko byl 25. listopadu 1948 vytvořen tzv. krajský archivní depozitář (zvaný též krajská archivní úschovna), jenž se nacházel v budově cisterciáckého konventu v Plasích. Jeho prozatímním řízením byl pověřen plzeňský městský archivář Miloslav Bělohlávek. V roce 1951 byly ve všech krajích vytvořeny krajské archivy, spravované krajskými národními výbory. Krajský depozitář získal název Státní archiv v Plzni.

Koncem roku 1951 byl vytvořen Krajský archiv Karlovarského kraje, který byl nejdříve umístěn v Lokti, avšak již záhy poté (na přelomu let 1953–1954) přestěhován do bývalého františkánského kláštera v Kadani. V roce 1952 převzal stát matriky od farních úřadů; matriky se zápisy do roku 1900 byly předány do krajských archivů.

Na nových zásadách bylo archivnictví zorganizováno vládním nařízením č. 29 ze 7. května 1954, v němž řízení archivů přešlo z krajských národních výborů na ministerstvo vnitra, resp. na archivní oddělení jeho krajských správ. Tímtéž nařízením byly dále vytvořeny okresní a podnikové archivy, na něž odborně dohlíželo zmíněné archivní oddělení krajských správ ministerstva vnitra.

Plzeňskému archivu se roku 1955 podařilo získat prostory v bývalé věznici plzeňského krajského soudu, což umožnilo přestěhování z Plas do krajského města. O budovu se však archiv dělil se Sborem národní bezpečnosti. V roce 1956 byly k dosavadním krajským archivům přičleněny zemědělsko-lesnické archivy, vytvořené po roce 1947, aby převzaly péči o archiválie velkostatků. Pro Plzeňsko byl zemědělsko-lesnický archiv vytvořen v Horšovském Týně na tamním zámku, mimo to však spravoval ještě několik detašovaných depozitářů. Pro Karlovarský kraj byl obdobný archiv vytvořen nejprve v Ostrově, kde mu byla přidělena budova zámeckého letohrádku. Odtud však byl na podzim 1951 přestěhován do zámku v Klášterci nad Ohří a spojen s dokumenty kláštereckého panství Thunů.

Dne 1. ledna 1956 byl Zemědělsko-lesnický archiv v Horšovském Týně začleněn do Státního archivu v Plzni a Zemědělsko-lesnický archiv v Klášterci nad Ohří do Státního archivu v Kadani, dokumenty obou archivů zůstaly i nadále uloženy na zámcích v Horšovském Týně a v Klášterci. Spravoval je dr. Antonín Macák a po něm dr. Vladimír Bystrický (v Horšovském Týně), v Klášterci nad Ohří pak promovaný historik Jaroslav Fiala. Pracoviště v Horšovském Týně i se všemi svými depozitáři bylo v únoru 1959 soustředěno na jediné místo, a sice do bývalé věznice Krajského soudu v Klatovech.

2. Období 1960–1989

Od 1. července 1960 byla síť archivů přizpůsobena novému administrativnímu členění státu, kdy spojením Plzeňského a části Karlovarského kraje vznikl kraj Západočeský. Státní archiv v Kadani i se svým pracovištěm v Klášterci se stal pobočkou Státního archivu v Plzni. Pro obě tato pracoviště bylo nutno najít nové umístění, a tak byly posléze zakoupeny tři objekty ve Žluticích – bývalé ubytovny dělníků, kanceláře a sklady, sloužící při výstavbě přehrady. Stěhování archiválií proběhlo v roce 1969. I když vytvoření žlutické pobočky bylo pokládáno za provizorium, vydržela tu až do roku 2006.

Roku 1962 převzal Státní archiv v Plzni více než 650 bm pozemkových knih, jejichž zpracování se věnoval právník a spisovatel Karel Fleissig. Po zkatalogizování této sbírky byly asi dvě třetiny pozemkových knih zařazeny do fondů velkostatků a zbývající třetina delimitována okresním archivům do fondů městských archivů. Do Státního archivu v Plzni bylo zařazeno na dva tisíce lesních map a písemnosti Státního báňského ředitelství v Jáchymově. V letech 1963–1964 byly vybudovány dvě dílny – fotografická a konzervační.

Archivní správy při krajských národních výborech byly v roce 1966 zrušeny a jejich kompetence převzali na krajské úrovni vedoucí státních archivů (od té doby s titulem ředitel). K dosavadním dvěma oddělením Státního archivu v Plzni přibyla skupina pro kontrolu a instruktáž okresních a podnikových archivů a dále skupina pro ochranu a využívání tzv. jednotného archivního fondu, do jejíž pravomoci patřila i badatelna, příruční knihovna a obě dílny.

Poté se již vývoj struktury archivní sítě příliš nezměnil. V květnu 1974 byl vydán zákon č. 97/1974 Sb. o archivnictví a v návaznosti na něj řada vyhlášek a směrnic, které definitivně potvrdily stav vytvořený po roce 1954. Státní archiv v Plzni byl přejmenován na Státní oblastní archiv v Plzni. Významnější změnou v jeho struktuře bylo zřízení třetího, tzv. hospodářského oddělení k 1. lednu 1979 se zaměřením na péči o dokumenty podnikových archivů.

3. Období po roce 1989

V roce 1990 byly okresní archivy vyňaty z pravomoci odboru vnitřních věcí okresních národních výborů, přeneseny do působnosti kanceláře přednosty a přejmenovány na státní okresní archivy. Od 1. srpna 2002 byly státní okresní archivy delimitovány do správy příslušných státních oblastních archivů. V roce 2004 byl vydán nový zákon o archivnictví a spisové službě č. 499/2004 Sb, v roce 2009 pak jeho novela (č. 190/2009 Sb.). Na jeho základě se ze státních okresních archivů staly tzv. vnitřní organizační jednotky státního oblastního archivu.

V letech 2006 a 2009 byly zrušeny pobočky plzeňského státního oblastního archivu ve Žluticích a v Klatovech a jejich archiválie byly přestěhovány do nově získaných prostor v Klášteře u Nepomuka. Postupně sem byly také přemístěny archiválie z nevyhovujících depozitářů některých okresních archivů.


Tento text vychází ze studie Vladimíra Bystrického: Státní oblastní archiv v Plzni (z historie dokumentačního vědeckovýzkumného ústavu). In: Západočeský historický sborník 1. Plzeň, Státní oblastní archiv v Plzni 1995, s. 237–285.