Státní oblastní archiv v Plzni

Ignác Eduard Zelinka byl významný lesníkem, který téměř celý profesní život spojil se západočeskými panstvími Františka Josefa hraběte z Vrtby.

Narodil se 18. ledna 1774 v Kutné Hoře. O jeho mládí nemáme žádné bližší zprávy. Zcela jistě musel získat nějaké vyšší vzdělání lesnického nebo technického zaměření, ale nepodařilo se zjistit jaké. Jeho starší bratr Anton Eduard (1772–1854) vystudoval filosofii na pražské univerzitě a po celou dobu studií byl premiantem ročníku. Později se stal vychovatelem Eugena Karla hraběte Černína z Chudenic.

Ignác Eduard Zelinka zahájil svou lesnickou kariéru na statku Červené Janovice, který vlastnilo jeho rodné město Kutná Hora. Roku 1796 pak přešel do služeb Františka Josefa hraběte z Vrtby, který byl svého času jedním z největších majitelů lesů v Čechách. Nejdříve vykonával funkci lesního inženýra na panství Konopiště a od 1. listopadu 1798 se pak stanul v čele lesního úřadu západočeských panství hraběte z Vrtby s přibližně 2500 ha lesů. Konkrétně se jednalo o panství Křimice, Nekmíř a Žinkovy. Již ve svých necelých 25 letech tak dosáhl vrcholu své profesní kariéru. V této významné funkci totiž setrval po celý zbytek života. Do roku 1819 sídlil v Nekmíři severně od Plzně a poté se přesunul do zámečku v Újezdě na panství Žinkovy, kde také dne 27. listopadu 1829 zemřel v nedožitých 56 letech.

Zelinkovým prvním důležitým úkolem bylo provedení systemizace lesů a zároveň byl pověřen vyměřením i ostatních pozemků. Z této činnosti se nám dochovalo mimo jiné několik map panství nebo nádherně vyvedený lesní atlas panství Nekmíř. Své výtvarné nadání využil rovněž k vytvoření jedinečného souboru tužkou provedených kreseb vrchnostenských sídel hraběte Vrtby v západních Čechách. Kromě toho dosáhl velkých úspěchů v pěstování lesa. Byl tvůrcem anglického parku u zámku v Žinkovech budovaném od prvního desetiletí 19. století a nazvaném na počest hraběte z Vrtby Franzenswald. Založil také velkou lesní školku u zámku v Újezdě, ve které se prý pěstovalo 204 druhů dřevin. Shromáždil sbírku lesních semen v uzavřených skleněných nádobách o 170 kusech, herbář se 101 listy, patrně vlastnoručně vytvořil 26 zarámovaných obrazů květů stromů a vrcholem jeho počínání na tomto poli měla být tzv. „knihovna dřev“ (Holzbibliothek), kterou vytvářel ještě krátce před svou smrtí a o niž se živě zajímal samotný hrabě z Vrtby. Obsahovala vzorky druhů dřev s podrobným popisem jejich vlastností. Velká část jeho sbírek i děl byla ještě ve druhé polovině 19. století uložena na zámku v Újezdě a ještě počátkem 20. století se 22 Zelinkových obrazů nacházelo v Žinkovech. V současnosti o nich však nemáme žádné zprávy.

Velice dobrý vztah měl Zelinka se samotným hrabětem z Vrtby, kterého doprovázel na jeho prohlídkách lesů. Hrabě se totiž v lesním hospodaření velice dobře vyznal a osobně na ně dohlížel. Zelinkovi uložil, aby sepsal zvláštní spis o pěstování lesů, který byl nazván Neues Forstsystem.

Zelinka byl především praktickým lesníkem, který své práce nepublikoval a neúčastnil se ani veřejného života. Patrně proto dosud zůstal v historických pojednáních o významných lenících zcela opomenut. O jeho erudici však nejlépe svědčí úcta, kterou mu prokazovali jeho následovníci. Roku 1876, téměř 50 let po jeho smrti, nechal tehdejší nadlesní velkostatku Žinkovy Benno Suchý instalovat do zdi horšického kostela pamětní desku. Nadlesní Suchý při té příležitosti pronesl oslavnou řeč, v níž vzdal hold Zelinkově práci a vyzdvihl především jeho zásluhy o vynikající stav žinkovských lesů, které on sám za 35 let své služby měl možnost dokonale poznat. Svou řeč zakončil slovy: „Kojme se tou nadějí, že i naše píle v lesích památkou zůstane.“

Zatímco ve druhé polovině 19. století byly ještě plody Zelinkova díla vidět všude v krajině, dnes, po téměř 200 letech, již na bývalých vrtbovských panstvích najdeme jen nemnoho svědků jeho doby. Patrně mezi ně patří několik velikánů v někdejším anglickém parku u žinkovského zámku. Stejně tak žinkovský gloriet zvaný též „templ“, který stále odolává zubu času, a to především díky péči nezištných žinkovských milovníků památek, kteří jej opravili v letech 2007–2008. Snad i tato vzpomínka svou trochou přispěje k tomu, aby nebylo jméno Ignáce Eduarda Zelinky zcela zapomenuto.

Jakub Mírka, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení

Seznam pramenů a literatury:

MÍRKA, Jakub. Ignác Eduard Zelinka (1774–1829) a jeho působení ve funkci nadlesního západočeských panství Františka Josefa hraběte z Vrtby. Západočeské archivy 2014, roč. 5, Plzeň, 2014, s. 40–69.