Státní oblastní archiv v Plzni

Korespondence Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic dokresluje průběh obležení Vídně Turky v roce 1683.

V roce 2023 uplyne 340 let od druhého obležení Vídně Turky. Armáda Osmanské říše a jejích vazalů a spojenců o počtu snad až 170 tisíc mužů pod vrchním velením velkovezíra Kara Mustafy obléhala Vídeň ve dnech 14. července až 12. září 1683. I přes tuto mnohanásobnou převahu město odolalo a celá akce skončila porážkou oblehatelů aliancí katolických států finančně podporovanou papežem Inocencem XI. a vedenou Karlem Lotrinským, polským králem Janem Sobieským, Janem Jiřím Saským, Maxmiliánem Emanuelem Bavorským, Ludvíkem Vilémem Bádenským, Eugenem Savojským a dalšími. Stala se počátkem ústupu Osmanů z habsburských zemí.

Jedním z hrdinných obránců Vídně byl též český šlechtic, hrabě Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic (*1611). Pocházel z třebívlické linie tohoto starobylého rytířského rodu a byl vnukem Kašpara Kaplíře, popraveného spolu s dalšími 26 představiteli protihabsburského stavovského odboje dne 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Na rozdíl od svého bratra Oldřicha přijal po desetiletém angažmá v saském a švédském vojsku katolickou konfesi a změnil stranu. Vstoupil do vojenských služeb panovnického domu, kde pak udělal velmi slušnou kariéru. Během čtyř desítek let dosáhl vysokých armádních hodností a plnil i nejrůznější další úkoly. Od roku 1665 zasedal ve dvorské válečné radě, naposledy jako viceprezident. Za četné zásluhy byl roku 1654 povýšen do panského, roku 1676 pak do hraběcího stavu a při tom mu polepšen erb. Díky třem sňatkům, ale i vlastním akvizicím získal též slušný majetek (např. Chlumín, Milešov, Medvědice, Újezd Svatého Kříže a Bělá nad Radbuzou). Zemřel v požehnaném věku 6. října 1686 ve Vídni a byl pochován v Milešově. Protože neměl potomky, odkázal statky na Litoměřicku (Medvědice a Milešov) vzdálenému příbuznému Janu Leopoldu Hrzánovi z Harasova s povinností přijmout testátorovo příjmení ke svému, aby nezaniklo. Majetek na Domažlicku (Bělá nad Radbuzou a Újezd Svatého Kříže) naopak zdědila jeho třetí manželka Anna Terezie Cukrová z Tamfeldu, která ho roku 1713 odkázala s povolením panovníka jako fideikomis svému rodu, od nějž přešel koncem 18. století na spřízněný rod Koců z Dobrše

Během obléhání Vídně ustanovil císař Leopold I. Kaplíře jako zkušeného vojáka i přes jeho pokročilý věk direktorem takzvaného tajného kolegia deputovaných, tedy předsedou mimořádné vídeňské vlády zastupující panovníka, který z bezpečnostních důvodů město opustil. Vrchním vojenským velitelem Vídně byl hrabě Ernst Rüdiger von Starhemberg. Když ale utrpěl 15. července zranění, a pak ještě během onemocnění úplavicí ve dnech 8. – 19. srpna, zastupoval jej právě Kaplíř. Místo vděku za nasazení a zodpovědné plnění svěřených úkolů se ale zprvu dočkal prošetřování pro nařčení ze zrady a spolupráce s francouzským králem Ludvíkem XIV., jenž podporoval Osmanskou říši. Vbrzku se ovšem tato obvinění ukázala zcela nesmyslnými, Kaplíř byl rehabilitován a dne 21. září 1683 byl jmenován polním maršálem. Jeho maršálská hůl a šerpa jsou uchovávány v Diecézním muzeu v Litoměřicích.

Z činnosti Kašpara Zdeňka Kaplíře ze Sulevic během obrany Vídně vzešla korespondence, jež se pravděpodobně, ale fragmentárně dochovala ve fondu Rodinný archiv Koců z Dobrše, kam vplynula díky výše popsaným genealogickým a majetkovým souvislostem. Jde o celkem 11 písemností z rozmezí od 3. dubna do 19. srpna 1683, většina (7 kusů) pochází z července, konkrétně z doby těsně před zahájením obléhání a z jeho prvního měsíce. Několik dopisů je psáno přímo rukou Leopolda I. a vznikly v místech, kde právě pobýval – Strengberg, Kremže, Linec a nakonec Pasov. Obsah dopisů je různý, ať již jde o pokyny k provádění přípravných prací a instrukce pro jejich financování či třeba klíče pro dešifrování tajné válečné korespondence. Součástí souboru je i zpráva kancléře Dominika Ondřeje z Kounic z 23. července o chystaném útoku osmanských janičárů na Löblovu baštu městského opevnění, k němuž došlo o dva dny později, a koncept zřejmě Kaplířovy relace o situaci pro Karla Lotrinského z 19. srpna, tedy ze dne, kdy končil ve funkci zástupce vrchního velitele obrany hraběte Starhemberga.

Vladimír Červenka, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení

Prameny:

Státní oblastní archiv v Plzni, fond Rodinný archiv Koců z Dobrše, kar 1, inv. č. 51.