Státní oblastní archiv v Plzni

Nejstarší dochovaná pergamenová listina v České republice je uložena ve Státním okresním archivu Rokycany.

Na jaře 994 vpadl německý král Ota s vojskem do Itálie, aby na papežský stolec dosadil svého bratrance Řehoře. To se mu krátkodobě podařilo. Přitom mu pomáhal hrabě Rambald II. z rodu Collalto, jemuž Ota III. za jeho věrné služby v letech 991–1000 vydal celkem šest listin. Jednou z nich je listina vydaná v německém hradu Hohentwielu (latinsky Duello) nedaleko od města Singen ve spolkové zemi Bádensko-Würtenbersko) dne 14. listopadu 994. Je samozřejmě psána latinsky na pergamenu. Díky ní získal Rambald II. všechna královská práva v Trevisu, 24 lánů půdy poblíž tohoto města, les Montello a jednoho poddaného. Zároveň mu Ota III. potvrdil držbu všech dříve udělených statků na území hrabství, které získal rod od jeho předchůdců. Listina byla vydána na přímluvu mohučského arcibiskupa Willigise.

V době vydání listiny v Čechách vládl kníže Boleslav II. (967–999). Asi nejblíže vydání listiny je notoricky známé vyvraždění rodu Slavníkovců, k němuž došlo v Libici 28. září 995. Ota III. byl současníkem pražského biskupa Vojtěcha (956–997), který pocházel právě z tohoto rodu. Po jeho mučednické smrti v Polsku císař osobně v Hnězdně navštívil jeho hrob a zřídil zde v roce 1000 arcibiskupství.

Listina byla uložena v rodinném archivu Collaltů na hradě San Salvatore v severní Itálii. Byla to v pořadí třetí nejstarší listina dochovaná v jejich archivu na konci 19. století, starší pocházely z let 958 a 980. V roce 1888 byla listina zdokumentována v edici Monumenta Germaniae Historica ve svazku císařských listin Oty II. a Oty III., již tehdy neměla pečeť. Otisku pečeti však naznačuje, že se jednalo o druhou královu pečeť s průměrem 7 cm.

V severní Itálii probíhaly za první světové války poměrně intenzivní boje. Známá je především roční ofenzíva na řece Piavě. Někdy v tomto období byl zničen hrad San Salvatore a rozchvácen collaltovský archiv a sbírky obrazů. Je možné, že neznámí vojáci či voják si z hradu odnesli celkem 8 listin, 6 pečetidel a 5 utržených pečetí, snad jako památku na své italské tažení. Jedna z listin, která nebyla opatřena pečetí a byla poměrně velká, shodou okolností ta nejstarší, posloužila patrně jako výplň boty.

Kdo listiny, typáře a pečetě do Československa přivezl a proč si je neponechal, není vůbec jasné. Dne 15. prosince 1918 nastoupil na Městský úřad Mýto nový tajemník Bohuš Frey, jenž na radnici působil až do roku 1946. Později uváděl, že listiny byly na radnici uloženy už někdy kolem roku 1920.

Do tehdejšího Okresního archivu Rokycany byly collaltovské listiny, pečetidla a pečeti předány 24. července 1967. Předtím byly uloženy ve skříni tehdejšího Městského národního výboru Mýto v přízemí radnice.

V roce 1969 byla nejstarší listina, která byla složena a poškozena, restaurována v dílnách Státního ústředního archivu (dnes Národního archivu) v Praze. Zde restaurátorky potvrdily, že fialové zbarvení na listině je dílem plísně. Listina byla značně pomačkána a zohýbána, takže musela být několik týdnů opatrně rovnána. Skládání je na ní patrné dodnes. Její rozměry jsou šířka 52 cm, výška 45 cm.

Hana Hrachová, Státní okresní archiv Rokycany

Prameny a literatura:

SOkA Rokycany, Sbírka listin, bez inv. č.

PELANT, Jan. Nejstarší listina na území našeho státu. Minulostí Rokycanska č. 5, 1969, s. 1–2.

ELBEL, Petr – SCHMIDT, Ondřej – BÁRTA, Stanislav. Z Trevisa do Brtnice. Příběhy šlechtického rodu Collalto ukryté v českých archivech. Katalog výstavy, Brno: Masarykova univerzita 2019.