Státní oblastní archiv v Plzni

K významným rodákům z Rokycanska patří Václav Kotva, který pocházel z Radnic.

Václav Kotva se narodil 20. ledna 1922 v Radnicích. Otec Václav byl kovářem, později se stal pojišťovacím úředníkem. Matka Marie byla v domácnosti. Malý Václav v Radnicích navštěvoval obecnou školu a rok také školu měšťanskou. V letech 1937‒1942 studoval na gymnáziu v Rokycanech. Po maturitě navštěvoval jazykovou školu v Plzni. Měl být totálně nasazen na práci do Německa. Tomu se vyhnul, když přijal práci lesního dělníka na Radnicku. Po osvobození krátce učil v Radnicích (1. 9. – 10. 11. 1945), pak se však opět vrátil ke studiu. Začal studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie – český jazyk. Po roce vážně onemocněl, fakultu opustil a přijal místo učitele na Měšťanské škole ve Štěnovicích u Plzně. Pak učil krátce v rodných Radnicích, Němčovicích, Přívěticích, Lhotě pod Radčem a Vranově na Rokycansku. Od června 1949 působil jako učitel řeckých dětí nejprve v Mariánských Lázních, později v bývalém klášteře sv. Anny u Chodové Plané. Od školního roku 1950/1951 působil 5 let na škole v Chodském Újezdě u Tachova a následně 4 roky na Jedenáctileté střední škole v Praze 9 Vysočanech. Při tom si dodělával vzdělání, v roce 1946 získal vysvědčení dospělosti pro obecné školy. V závěru roku 1947 získal způsobilost vyučovat ruskému jazyku na měšťanských školách. V dubnu 1949 obdržel aprobaci na střední školy pro ruský jazyk, dějepis a zeměpis. V březnu 1952 zakončil dálková studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Radnice byly známé ochotnickým divadlem. Již ve 12 letech zde začal Václav Kotva ochotnicky hrát. Od roku 1939 byl členem tamního divadelního souboru a láska k divadlu ho provázela celým životem. V roce 1955 zaujal v národním kole soutěže tvořivosti přednesem básní Jaroslava Seiferta a dostal nabídku studia režie. V letech 1955‒1959 ji studoval jako mimořádný posluchač na Divadelní akademii múzických umění v Praze. V roce 1959 odešel s několika přáteli z DAMU (mimo jiné Janem Kačerem) do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde působil jako herec. Z Ostravy odešel v roce 1966 do Prahy, kde se stal zakládajícím členem Činoherního klubu ve Smečkách. Tomu zůstal věrný až do odchodu do důchodu v roce 2001. Hostoval také v činohře Národního divadla v Praze.

Václav Kotva působil jako herec malých rolí i v televizi a filmu. Jeho životní rolí byl vesnický farář ve filmu režiséra Evalda Schorma Farářův konec. Hlavní roli měl pouze jedinou, a to ve filmu Svatej z Krejcárku, natočeném v roce 1969.

I při svém hereckém působení se věnoval výchově mladé generace. Vedl dramatické kroužky dětí v Ostravě, ale i v Praze při lidových školách umění. Pro potřeby výuky napsal skripta metodiky uměleckého přednesu dětí, které vyšly dvakrát pod názvem Základní dechová a hlasová cvičení.

V roce 1967 se zasloužil o odhalení pamětní desky operní zpěvačky Gabriely Roubalové v Radnicích. Do Radnic zajížděl velmi často a pokud mohl, podílel se na činnosti zdejších ochotníků. Napsal pro ně 5 divadelních her. Dlouhá léta shromažďoval všechny písemnosti týkající se radnického divadla a vedl jeho kroniku.

Psal také básně, zprvu ovlivněné křesťanstvím. Po roce 1945 patřil k hlavním přispěvatelům Dorostu, časopisu pro katolickou mládež. V roce 2003 vyšla jeho básnická sbírka Vyznání a ve stejném roce ještě Veršem a prózou s podtitulem Dětské veršovánky a vzpomínky herce Václava Kotvy.

Václav Kotva zemřel 2. 11. 2004 v Praze. Pohřben je v rodných Radnicích.

V roce 2003 byla do Státního okresního archivu v Rokycanech předána velmi zajímavá pozůstalost Václava Kotvy, která zachycuje nejen mnohé Kotvovy životní okamžiky, ale i bohaté působení na divadelních prknech.

Hana Hrachová, Státní okresní archiv Rokycany