Státní oblastní archiv v Plzni

Světově ojedinělý pomník stál na okraji obce Vranov v letech 1933–1941.

Ideovým i vlastním autorem pomníku byl Emanuel Famíra (1900–1970), v té době sólista baletu Národního divadla v Praze, který se ve volném čase věnoval i sochařství a malířství. Jeho manželka Marie, rozená Vopálková, pocházela z Vranova, kam Famírovi v té době pravidelně jezdili na letní byt.

Famíra byl levicového smýšlení, na počátku 30. let 20. století byl členem skupiny intelektuálů, sdružené okolo časopisu Levá fronta, v roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa. Před vznikem pomníku na Vranově vytvořil sousoší Život. Při letních pobytech poznal těžkou práci horníků a svému bytnému Jaroslavu Braunovi, který byl zároveň starostou obce, se svěřil s nápadem, že by chtěl postavit havířům trvalý pomník. Uvědomoval si, jak těžce hospodářská krize doléhá právě na tuto skupinu obyvatel. Starosta Braun přednesl Famírův návrh na schůzi obecního zastupitelstva ve Vranově 12. července 1931, kde byla realizace pomníku schválena. O rok později byl založen Komitét pro postavení pomníku „Havířů“, do jehož čela byl zvolen řídící učitel školy Josef Liška. Úkolem komitétu bylo zajistit finanční prostředky, organizační záležitosti, ale především vytipovat místo, kde by pomník měl být postaven.

Myšlenka odlít dílo z bronzu či ho vytesat do kamene se ukázala jako finančně neúnosná. Proto se Famíra uchýlil k nejlevnějšímu možnému materiálu, a to cihlářské hlíně. Do té doby se k těmto účelům hlína nevyužívala. Pomník tak mohl Famíra zhotovit zdarma. Při tvorbě pomníku mu byl nápomocen především Antonín Kadlec, který vlastnil továrnu na hliněné a kameninové zboží ve Vranově. V létě 1931 vznikl první malý model pomníku v měřítku 1:10. V létě 1932 začal Famíra pracovat v dílnách Antonína Kadlece na sousoší, každá postava byla vymodelována podle skutečných osob. Famíra dokonce se skicářem v ruce sledoval horníky při práci v dolech, aby bylo dílo realistické. Na konci prázdnin 1932 bylo sousoší hotovo, rozřezáno na 85 kusů a začalo se s jeho vypalováním v pecích. Na to dohlížel sám Antonín Kadlec, tehdy již těžce nemocný. Ještě v roce 1932 zemřel na mrtvici a slavnostního odhalení se nedožil.

Dalšími významnými mecenáši pomníku byly místní firmy, k nimž se přidal také zdejší statkář Richard Schwarz, který poskytl finance na nákup cementu a bezplatně dovážel materiál na stavbu.

Jako nejvhodnější místo pro pomník byl vybrán trojúhelník mezi silnicemi Bezděkov – Vranov a Stupno – Vranov na Křemeláku. Na počátku léta 1933 zde byl dělníky pod vedením stavitele Františka Leichta ze Stupna připraven betonový podstavec k pomníku ve tvaru pěticípé hvězdy. Na něm byly prosté nápisy „Práci čest!“ a „Zdař Bůh!“ a letopočty 1931 a 1933. Na podstavec pak bylo osazeno sousoší čtyř horníků, kteří se bojovně tyčí okolo posledního vytěženého vozíku zvaného hunt při závěrečné směně před zavřením šachty. Samotné sousoší bylo 3,15 m vysoké a s podstavcem měřilo 5 m. Ve své době šlo o největší sochařské dílo tohoto druhu v celé Evropě.

V dobovém tisku byl pomník nazýván jako pomník Krize nezaměstnanosti, pomník Hladu a bídy či samotným autorem později jako Pomník světové hospodářské krize.

Na slavnostní odhalení byly pozvány místní spolky a korporace, hornické skupiny úředníků a dozorců, zástupci obcí okresu a bližšího okolí a školy. Slavnost odhalení pomníku byla současně dnem sjezdu všech horníků, rodáků a bývalých občanů z Vranova-Břas. Každý uhelný revír z Československa poslal na odhalení pomníku své zástupce. V předvečer slavnosti, 19. srpna 1933, se od 20 hodin konalo divadelní představení Majitel hutí.

Slavnostní odhalení se uskutečnilo v neděli 20. srpna. Ten den bylo od rána deštivo, což narušilo celý program události. Původně plánovaný pořad byl o téměř dvě hodiny opožděn. Původně měl být sraz v 8 hodin ráno, účastníci se scházeli až v 9:30 hodin. Pak se již počasí umoudřilo a program se odehrál podle plánu. Ze shromaždiště vyšel průvod obcí až k pomníku. Zde byla slavnost zahájena hornickou hymnou a přivítáním hostů, kteří byli na vyvýšené dřevěné tribuně společně se členy komitétu a řečníky. Po Chorálu dělnictva se slova ujal poslanec Karel Brožík, který byl zároveň předsedou Svazu československých horníků, a promluvil o současném hornictví. Vývoj a rozsah zdejšího hornictví a průmyslu nastínil Stanislav Pos, naddůlní Šternberských dolů. Následně vystoupil starosta obce Vranov Jaroslav Braun, který přítomným objasnil myšlenku tvůrce pomníku a poděkoval za něj. Dále zazněl zpěv písně Buď práci čest! a recitace Básně mladého horníka. Čestný host, univerzitní profesor Zdeněk Nejedlý, krátce promluvil a za zvuků fanfár z Prodané nevěsty se ujal sejmutí roušky z pomníku. Poté pronesla Poděkování mladého děvčete Lidmila Rýdlová, dcery místostarosty Vranova Josefa Rýdla. Po ní se ujal slova autor Emanuel Famíra a následně došlo k předání pomníku obci. Zazněla fanfára Svoji k svému a předseda komitétu poděkoval všem za účast. Na závěr slavnosti zazněly hymny a začal se řadit zpáteční průvod, který směřoval k hostinci U České koruny, kde se od 13 hodin konal koncert v zahradě. Slavnost doprovázelo 18 hudebníků kapely pana Fridricha z Kříší, zpěv zajišťovaly sbory Máj z Vranova a také z Radnic.

Celou událost věrně dokládá Pamětní kniha pro postavení pomníku sousoší „Havířů“ ve Vranově-Břasích z let 1931–1933. Ta byla založena v roce 1933, ale zpětně zaznamenává události od roku 1931.

Ve dnech 23. až 31. října 1941 proběhla na rozkaz Gestapa likvidace pomníku na obecní náklady. V obecní kronice je uvedeno, že byl zničen kladivy a střelbou, v jiných pramenech se uvádí použití dynamitu. V pomníku měly být údajně uschovány dokumenty vadného obsahu, ale nic nalezeno nebylo.

V letech 1956–1957 se plánovalo znovu postavit pomník, tentokrát pod názvem Pomník socialismu. Emanuel Famíra přislíbil jeho zhotovení, avšak realizován již nebyl.

Hana Hrachová, Státní okresní archiv Rokycany

Prameny:

Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Rokycany, fond Komitét ku postavení (a znovupostavení) pomníku havířům ve Vranově-Břasích, Vranov.

SOkA Rokycany, fond Sbírka fotografií.