Státní oblastní archiv v Plzni

Pozoruhodný soubor map s vedutami zachycujícími mimo jiné zámek Lužany před historizující přestavbou Josefa Hlávky.

Lužany na jižním Plzeňsku jsou širší veřejnosti známy zejména jako sídlo architekta, stavebního podnikatele, politika a mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908), rodáka z nedalekých Přeštic. Ten byl nejen dobrým hospodářem, ale též původcem současné podoby lužanského zámku. Související archivní fond Velkostatek Lužany, uložený na pracovišti Klášter Státního oblastního archivu v Plzni, však paradoxně obsahuje minimum písemností z jeho doby. Přesto nepostrádá zajímavé položky, mezi nimi především soubor čtyř map dominikálních pozemků jednotlivých hospodářských dvorů lužanského velkostatku – Dlouhé Louky, Lužan, Skočic a Vlčí.

Předmětný soubor je cenným kartografickým a též ikonografickým pramenem. Pochází pravděpodobně kompletně z roku 1793, ačkoli toto datum najdeme pouze na dvou mapách. Naopak všechny jsou signovány jménem tvůrce – inženýra Antona Sittauera. Každá představuje malé výtvarné dílo provedené technikou kolorované kresby. Nejpropracovanější jsou přitom mapy dvorů Lužany a Skočice, pak dvora Dlouhá Louka a nakonec Vlčí, kde výzdoba jakoby zůstala nedokončena. Tato mapa má ovšem zase jako jediná legendu.

Vedle vlastních geografických údajů (nechybí přirozeně ani směrová růžice a měřítko v tehdy užívaných dolnorakouských sázích) jsou tři ze čtyř popisovaných map doplněny vedutami. Jde zejména o vyobrazení zámku v Lužanech, zachycující jeho podobu po barokních stavebních úpravách, ale před Hlávkovým radikálním zásahem v osmdesátých letech 19. století, kdy naprostá většina původních zámeckých budov ustoupila novostavbě. Na mapě pozemků dvora Skočice zase vidíme kromě vlastních dvorských budov též dnes již dávno zaniklé věžovité stavení staré skočické tvrze. Není divu, že výpovědní hodnota obou těchto vedut byla již vícekrát reflektována v odborné literatuře.

V případě dvora (původně zvaného Nový Dvůr) a blízké dominikální osady Dlouhá Louka máme před sebou vyobrazení hospodářsko-sídelního celku z doby relativně nedlouho po jeho vzniku. Pouze mapa dvora Vlčí vedutu postrádá.

Autor mapového souboru, geometr a inženýr Anton Sittauer, se narodil roku 1772 v Líšťanech (pokřtěn byl 2. 12. jmény Anton Franz) jako syn Johanna Georga Sittauera (1737–1801), toho času ředitele líšťanského panství, dříve na sousední, Nekmíři, později v téže funkci na Bystřici nad Úhlavou, a nakonec na Horšovském Týně, a Reginy Franzisky Schumacherové, dcery vrchnostenského inspektora na Líšťanech. Díky prostředkům, jež dokázal během mnoha let v panské službě nashromáždit, mohl Johann Georg své rodině zajistit slušné materiální zázemí, synům kariéru a dcerám výhodné sňatky. Koupil malý zemskodeskový statek Milhostice na Benešovsku, k němuž přibyla časem i sousední Střezimíř, kterou převzal právě Anton. Geometrův život byl ovšem nedlouhý; uzavřel se již 8. 9. 1801 na střezimířském zámku.

Epizodické profesní angažmá Antona Sittauera v Lužanech souvisí se skutečností, že jedna z jeho sester Johanna Josepha (1771–1842) byla provdána za majitele tamějšího statku Karla von Altvater.

Vladimír Červenka, Státní oblastní archiv v Plzni, 5. oddělení

Prameny a literatura:

SOA v Plzni, Velkostatek Lužany, inv. č. 437–440, M 4–7, soubor map dvorů velkostatku Lužany.

HOSTAŠ, Karel – VANĚK, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu přeštickém. Praha, 1907, s. 33.

SVĚTLÍK, Jiří – NOVOBILSKÝ, Milan – ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrádek ve Skočicích u Přeštic. Plzeň, 1998

ÚLOVEC, Jiří – KAŠIČKA, František. Tvrz a zámek v Lužanech. Minulostí západočeského kraje, 2000, XXXV, s. 49–91.