Státní oblastní archiv v Plzni

Soupis válečných škod, které způsobila ruská vojska a místní obyvatelé na loveckých zámečcích Karla Škody v okolí Medzilaborců na počátku první světové války.

Karel Škoda (1878–1929), syn zakladatele plzeňské strojírny a od roku 1909 generální ředitel Škodových závodů, začal před vypuknutím první světové války skupovat větší i menší statky na mnoha místech Rakouska-Uherska: v Čechách, v Horních Uhrách, v Dolních Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1912 založil ve Vídni pro správu svých majetků samostatnou kancelář

Statek Medzilaborce v tehdejších Horních Uhrách skoupil Karel Škoda v letech 1910–1918 především pro účely honitby. Na rozsáhlém území statku neexistovala prakticky žádná průmyslová výroba. Před 1. světovou válkou a během ní inicioval Karel Škoda v nepřístupných lesích východních Karpat intenzivní výstavbu loveckých zámečků, chat, hájoven a lesoven, které měly zajistit snadnější správu rozsáhlého lesního majetku. Na jejich projektování se podíleli věhlasní vídeňští a němečtí architekti, např. Max Ferstel nebo Emanuel von Seidel. Stavby prováděli místní stavitelé. Přední vídeňské firmy dodávaly luxusní vybavení do těchto objektů. Na Škodovo pozvání se sem sjížděli představitelé rakousko-uherské a německé armády a přátelé Karla Škody z řad umělců. Toto období trvalo velmi krátce. Již na přelomu let 1914–1915 se v okolí Medzilaborců odehrály první boje. Nedávno postavené lovecké zámečky a chaty Karla Škody vyrabovali a poničili ruští vojáci i místní obyvatelé. Poškozeny byly i lesní porosty. Těžké boje a zkázu krajiny v údolí řeky Laborec na jaře roku 1915 popsal Jaroslav Hašek v románu Osudy dobrého vojáka Švejka.

Alexander Buday, nadlesní velkostatku Medzilaborce, byl Karlem Škodou po skončení bojů pověřen k podávání zpráv o válečných škodách na zdejším majetku. V červenci roku 1915 vyčísloval Alexander Buday první škody, ke kterým došlo v obcích Vyšna a Nižna Jablonka v zimě roku 1914. Z dubna roku 1916 pocházejí zprávy o škodách, které utrpěly zánovní budovy na velkostatku. Kopie protokolů místních soudů obsahují svědectví o konkrétních lidech, kteří odcizili jednotlivé kusy nábytku ze Škodových zámečků a loveckých objektů poté, co je vypáčili ruští vojáci. K maďarsky psaným protokolům připojil Alexander Buday stručný německý regest. Z protokolů vyplývá, že usvědčení místní lidé byli většinou potrestáni přísným pokáráním. Další velmi podrobné maďarsky psané soupisy jednotlivých objektů obsahují seznamy zcizeného a poškozeného nábytku a zařízení. Otázku náhrad válečných škod řešil Škodův úředník až do roku 1924.

Marie Mírková, Státní oblastní archiv v Plzni, 3. oddělení

Prameny a literatura:

SOA v Plzni, pracoviště Klášter, Ústřední správa Škodů, kar 54, kre 5.